Jaro Desáté

(início)

F E
   ne píseň, pouhý povzdech, který se nezpívá, který se nezpívá.
2. Pláč deště kropí sníh, den vypráví si s Vesnou,
   kdo vzdechne po písních, jež nezrozeny zesnou,
   jsou léta soudci přísní, jimž slzí nezbývá
   pro mrtvé sloky písní, jež nikdo nezpívá, jež nikdo nezpívá.
3. Tvar touhy v řezbách sní a ze snů slůvka spřádá,
   chlad světa bez básní, jež nikdo nepostrádá,
   vlas bardů vzkvetl plísní jak dřeva trouchnivá
   nad hroby mrtvých písní, jež nikdo nezpívá, jež nikdo nezpívá.
4. Strach s tichem - dary tmy, jež smíchu pouští žilou,
   a tryzna za rytmy, jež buší pod mohylou,
   [: jen povzdech plný stesku, když zima tesá "T",
      kříž na náhrobní desku pro jaro desáté, pro jaro desáté. :]